Přestavba kuchyně ve starém domě II.

V prvním dílu článku o rekonstrukci kuchyně ve starém domě autor popisuje bourání a betonování nové podlahy, pokládku hydroizolace, přípravu vodoinstalací a zdění předstěn z porobetonových příčkovek.

Přečtěte si, jak rekonstrukce pokračovala.

V tomto stavu rozpracovanosti rekonstrukce kuchyně jsem si nakreslil na papír veškeré elektrorozvody zásuvkových a světelných okruhů a dalších kabelů. Zároveň, kde to šlo, jsem je kreslil tesařskou tužkou na původní zdi a strop. Vyplatilo se mi být důsledný, protože tím, jak se kotví a přizdívají nové příčky k původní zdi by bylo při hotovém díle problematické vodiče natáhnout a musel bych je zapouštět do Ytongu, což jde celkem snadno (drážku pro měděný vodič jde udělat podle prkna např. větším šroubovákem), ale v mém případě to bylo zbytečné.

Rozvodnou skříň elektro mám umístěnu v předsíni a tak vstupní elektro krabičky jsou v levém horním rohu kuchyně. Kabely pro zásuvky a světla jsem natáhl nejkratší možnou cestou, některé i po podlaze (zatím jsme ve stadiu lepenkové vany).

Kuchyň je tzv. obyvatelná, předpokladem je, že se zde budou scházet i návštěvy a odbývat různé společenské akce. Součástí vybavení bude kvalitní věž a třeba i televize. Na skříňkách kuchyňské linky budou dvě reprosoustavy, k nim je potřeba rozvést vodiče nf signálu a otvorem ve stropě jsem spustil ohebnou hadici, tzv. husí krk, vnitřní průměr kolem 30 mm, kterou jsem protáhl dva koaxiální kabely pro připojení FM rádia a televize. Rovněž kabel ke stropnímu světlu nad stolem a kuchyňskou linkou jsem vedl půdou a otvorem ve stropě.

U starých stropů buďte při vyvrtání otvorů opatrní

K vrtání do stropu: Ve starých staveních je nutno být ostražitý a tuto práci nepodcenit. Při spodním pohledu na strop se většinou skládá z malby, omítky, rákosu, prken, nějaké výplně (piliny, otruby apod.), nad tím mohou být zase prkna a beton, jako v mém případě.

Vrtat jsem začal směrem nahoru dlouhým vrtákem do dřeva tak, až jsem narazil na horní betonovou vrstvu. Pak jsem jej opatrně vyndal a beton provrtal dlouhým vidiovým vrtákem. Potom jsem zaměnil vrták za větší požadovaný průměr a provrtal tak, že jsem se dostal až nad podlahu na půdě. Tady bylo nutno zavolat pomocníka, který na půdě nasadil na vrták husí krk a takovým otáčivým pohybem vpravo a vlevo za současného tlaku jej po vrtáku jako vodiči tlačil dolů, až se objevil na stropě kuchyně a bylo možno vrták vytáhnout. Povedlo se až na několikátý pokus.

Proč takový dlouhý popis této zdánlivě banální práce? Prkna na stropě nejsou vedle sebe, jsou mezi nimi i několikacentimetrové mezery a jsou podbité rákosem, na kterém je nahozený strop. Pokud bychom vrtali shora dolů, mohl by odpadnout kus stropu, v lepším případě se začne vysypávat výplň, nebo obojí najednou a je zaděláno na velký malér.

Zazdění kouřovodu a úprava ostění okna

Takto jsem tedy postupoval a dále vyzdíval jednu řadu za druhou. Samostatnou kapitolou bylo zazdění kouřovodu od kuchyňských kamen. Zeď je kamenná a tak jsem ji musel postupně rozebírat do potřebné délky a hloubky a vzdálenosti od rohu místnosti, velmi přesně (na milimetr) usadit kouřovod a postupně jsem jej zazdíval klasickou maltou a snažil se použít co nejvíce původního materiálu.

Zdi jsem tedy postavil až ke stropu a zasádroval krabičky pro zásuvky. Nechával jsem jim pár milimetrů přesah o tloušťku perlinky s lepidlem a štuk.

Bylo potřeba rovněž upravit prostor kolem okna. Tato práce je dost odborná a já ji svěřil sousedovi zedníkovi a byl mu k ruce. Špalety totiž nebývají do pravého úhlu, ty moje byly lichoběžníky a každý jiný. Na spodek špalety přijde dřevěná lepená deska, a proto musí být celá plocha dokonale rovná. Za použití polystyrenových desek různých tlouštěk a lepidla na Ytong soused upravil celé okno a přistoupili jsme k další práci.

Stěrkování stěn a stropu

K té bylo potřeba penetrační roztok (je mnoho druhů a prodavači v prodejnách barev a laků jistě doporučí), perlinku a lepidlo. Lze vyčíst v odborné literatuře, že pro použití sádrových omítek není potřeba perlinku jako podklad. Ale já na doporučení vesnických praktiků ji použil, není to nijak nákladná záležitost. Ytong velmi saje, štuk proto rychle schne a to není žádoucí, navíc praská, většinou u stropu. Lepidlo ve spárách je po naštukování dlouho vidět. A proto je použití perlinky lepší.

Nejdříve jsem zdi pomocí jemného smirku na kousku prkna zbavil přesahů lepidla ve spárách (zednickou lžící je vhodné již v průběhu zdění začišťovat spáry, ulehčí to pozdější práci), širokým štětcem zdi nepenetroval.

Pomocí vrtačky a míchadla na stavební směsi jsem ve větším umělohmotném kýblu rozmíchal lepidlo – chce to postupně a na střední až menší otáčky, jinak se lepidlo našlehá a je v něm mnoho nežádoucích vzduchových bublinek. Pak zároveň se stropem odshora dolů lepil pomocí zednického plastového hladítka pásy perlinky až k podlaze. Chce si to pás v obou horních rozích přidržet a přimáznout lepidlem, po chvíli a větší ploše lepidla již pás samovolně drží a je možno pokračovat směrem dolů.

Tato práce je pro jednoho nezkušeného člověka k vzteku, ve dvou, kdy jeden již má nějakou zkušenost může být i zábavná a jde dobře od ruky. Perlinku jde stříhat většími nůžkami, já používal odlamovací nůž. Pásy jsem kladl vedle sebe s asi 5 cm přesahem. Na kraje jsem použil perlinkové rohy z plastu. Existují i kovové, ale ty se mi neosvědčily, když se mi podařilo ho zdeformovat, tak už se nedal požít. Pokud je natažení perlinky na zdi pro laika obtížné, udělat takto strop je téměř nemožné a tato práce vyžaduje odborníka a mně opět pomohl soused kamarád.

Práce se zdařila a já měl celou místnost nataženou v perlince. Vždy překvapí, jak je i po zaschnutí lepidla tmavá a opticky se zmenší.

V místech, kde bude kuchyňská linka, za kamny a sporákem jsem nalepil kachličky. Vyplatí se trpělivě měřit a velmi pečlivě založit první vodorovnou a svislou řadu. Kachličky se dnes prodávají v takových setech, třeba i s motivem, není potřeba je lepit po jedné jako dřív a kolíčkovat spáry. Práci zvládne šikovný kutil bez větších obtíží.

Štukování stěn a stropu a malba

Teď bylo nutné místnost naštukovat vnitřní štukovou omítkou. Dle návodu jsem namíchal štuk ve velkém oválném umělohmotném kbelíku. Zednickou lžící jsem nabíral vrstvu štuku na zednické hladítko a natahoval odspodu na zdi. Po chvíli člověk získá potřebný „griff“ a práce jde dobře od ruky, zvláště na rovném a upraveném povrchu. Když štuk lehce zavadne, dočistí se zednickým molitanovým nebo filcovým hladítkem, mně se více osvědčil filcák, molitan je moc měkký a nepříjemně vrže.

Další etapou bylo vymalování celé místnosti. Léta si maluji sám a používám Primalex. Dobře se s ním pracuje a bezvadně kryje. Zdi z Ytongu hodně sají a tak první nátěr byl hodně řídký. Po zaschnutí jsem zdi i strop vymaloval ještě dvěma nátěry.

Pokládka podlahy z desek Fermacell

Teď jsem mohl, po uklizení podlahy, pokračovat v další práci. Kolem celého obvodu jsem nalepil na zdi pásy cca 10 cm široké z izolační vaty, kterou jsem koupil současně s materiálem Fermacell. Jsou to takové lisované desky, já koupil pár balíků o velikosti 120 x 60 cm a lepil je lepidlem, co mi zbylo z Ytongu. Jejich tloušťka je 25 mm a jdou řezat odlamovacím nožem.

Nyní jsem si připravil (nechal uřezat od truhláře) několik latí dlouhých cca 1,5 m a vysokých 5 centimetrů, tloušťka 2 – 3 cm. Do levého zadního rohu jsem nasypal izolační hmotu Fermacell a podle latí je dalším prknem stahoval na výšku 5 cm. Překvapilo mne, jak je to pevný materiál, jedná se o bílé kuličky, asi jako písek, v průměru 1 mm. Po stažení asi jednoho metru čtverečního se na ně dalo postavit bez deformace povrchu. Nicméně postupoval jsem tak, že jsem si připravil povrch pod jednu sádrovláknitou desku Fermacell o rozměru 1250 x 2000 mm, která přišla položit nahoru, plus nějaký rozumný přesah podsypu, asi 25 – 30 cm a desku jsem usadil.

Používal jsem desky, které mají 25 mm tloušťku. Desky mají podél obvodu 5 cm přesah (nemají tedy drážku a péro) a pokládají se jako skládačka přesahy na sebe (spodní na horní přesah). Rovinnost jsem samozřejmě kontroloval vodováhou.

Desky se k sobě šroubují akušroubovákem Bosch přímo a bez předvrtání s použitím speciálních rychlořezných šroubů Fermacell. Jiné druhy výrobce nedoporučuje. Pokud jsem potřeboval upravit velikost, řezal jsem je ocaskou, delší řezy ruční kotoučovou pilou, neboli maflem.

Takto jsem bez potíží položil celý povrch podlahy. S materiálem se pracuje velmi dobře, pozor, je dost těžký a křehký. A celkem drahý. Podařilo se mi při manipulaci zavadit o dveřní futra a kus desky urazit a na náladě mi to nepřidalo. Takto položená podlaha je absolutně rovná a pocitově na bosou nohu velmi teplá.

Pokládka finální vrstvy podlahy z OSB desek

Závěrečnou fází bylo položení vrchních OSB desek a jejich povrchová úprava. V podstatě šlo o stejnou práci, jako byla ta předešlá s tím rozdílem, že OSB desky mají péro a drážku. Rozhodl jsem se je pokládat zleva doprava, tedy kolmo na spodní sádrovláknité desky. Práce to není složitá, jen někdy bylo péro vyštípnuté nebo jinak deformované díky manipulaci (vybrat skutečně neporušenou desku ve skladu bylo umění) a k sesazení bylo potřeba použít gumovou paličku a ťukat postupně přes asi 5 cm dlouhé dřevěné prkénko, aby se tlak rozložil. Chce to opravdu trpělivost, jedná se o viditelný povrch a nalakováním se každá chyba ještě zvýrazní.

Jako kvalitní konečnou povrchovou úpravu jsem zvolil, na doporučení odborníků z Domu barev v Pardubicích, dvojí nátěr akrylátovým, vodou ředitelným lesklým lakem. Existuje několik tvrdostí (a bohužel taky cena se různí), já volil ten nejtvrdší, vhodný pro povrchy podlah ve fitness centrech. Je tedy odolný proti mechanickému poškození. S lakem se bezvadně pracuje, dalo by se říci, že i příjemně voní, poměrně rychle zasychá a velmi snadno se roztírá. Za sobotní dopoledne bylo hotovo.

Stěhujeme se do nového

Teď již stačilo, opět za pomoci kamarádů, nanosit do místnosti nábytek, zavěsit skříňky kuchyňské linky, zapojit sporák a další elektrospotřebiče a vše vyzkoušet.

Poslední věc: Opět pomocí elektrické vrtačky Narex a pilkového vykružáku jsem udělal otvory 63 mm pro odvětrání podél zdí (nahoře i dole) tam, kde je nebylo příliš vidět. Dokonce se mi podařilo na ně koupit i pěkné ochranné mřížky.

Závěrem mohu napsat, že se nám přestavba povedla a kuchyň je naší nejmilejší místností. Navrhnul jsem, a nechal si vyrobit, nábytek z masivu, který dle mého mínění do vesnické chalupy patří. Za sedm let od přestavby není nikde ani náznak plísně, nebo pronikání vlhkosti a to vlastně bydlíme v kamenném hausboatu v prostředí Železných hor. Nad barákem mám rybník a pod ním potok. A když se v zimě zatopí dřevem v kamnech, je pocit teplého domova dokonalý.