Přečtěte si úvodní článek seriálu o rekonstrukci rodinného domu. Majitel byl před pár léty donucen „něco udělat“ se starším rodinný domem. O zkušenosti se s vámi nyní podělí.
Původní stav starého domu před přestavbou
Dům byl postaven kdysi jako malý domeček s třemi obytnými místnostmi a sklepem, klasickou zednickou technologií z pálených cihel. Strop byl trámový.
Někdy v polovině minulého století tehdejší majitel provedl přístavbu. K domku přistavěl obytné podkroví na polovině plochy.
Od té doby domek nikdo moc neudržoval. Omítky byly z části opadané, horší stav z venku než zevnitř, ale i omítky uvnitř byly narušené. Vlastní zdivo, které u přístavby bylo ze škvárobetonových tvárnic, bylo však v pořádku a nosné, bez prasklin či porušení.
Vnitřní dispozice v I. NP (nadzemní podlaží) byla 2+1 s koupelnou a WC.
Schody do podkroví vedly z chodby a protože podkroví, II. NP, bylo koncipováno jako 1 + 1 s maličkou koupelnou zbývala půda na téměř polovině plochy patra.
Střecha sedlová s malým spádem do 12° krytá eternitovou vlnovkou položenou na podbití z coulových prken. Místy popraskaná a celkově dožilá.
Nejhorší bylo, že v domku prakticky neexistovaly izolace, které by omezovaly ztrátu tepla. Strop nad podkrovím byl jednoduché konstrukce, na trámech nesoucích střechu byla připevněna prkna a na nich podhledově natažen rákos a vápenná omítka. Izolace žádná.
V podkroví v létě bylo jak v peci a v zimě i přes zavedené topení zima.
Kuriózní byl stav elektrovodní přípojky.
Celý dům s dvěma byty byl napojen na rozvodnou síť pouze jednofázovým přívodem jištěným 10 A. To dovolovalo zapnout například varnou konvici jen když se vše ostatní vypnulo.
Tenhle stav samozřejmě byl do budoucna nepřijatelný a tak jako první práce byla změna přípojky elektřiny. Bylo třeba nejprve dojednat s ČEZem co nám připojí a také zaplatit, pro nás nemalou částku, za novou vzdušnou přípojku. Od počátku jednání do připojení uběhlo neuvěřitelných 18 měsíců! A to bylo jen třeba vyměnit dráty vedoucí přes ulici a na domě osadit novou pojistkovou skříňku, takzvanou HDS (hlavní domovní skříň).
Přívod vody a kanalizace byl v pořádku, sklepy také, vlhkost zdiva nebyla nijak enormní. Takže, co s tím?
Stavební projekt byl nutností
Po poradách s projektantkou jsme se rozhodli pro přestavbu.
Cílem bylo nejen opravit, ale především výrazným způsobem zlepšit stavební standart celého objektu a navíc získat další obytný prostor využitím půdy. Její funkci, především k sušení prádla, měla převzít terasa.
Dům měl získat nejen nový kabát,ale i novou střechu a celkově odlehčený a modernější vzhled spojený i s daleko lepším komfortem bydlení.
Jediným problémem byl rozpočet. I s hypotéčním úvěrem jsme dali dohromady zhruba 1,3 milionu Kč. Za tyhle peníze nám ale žádná firma nebyla ochotná přestavbu provést.
Nezbylo, než v vše udělat svépomocí.
Projektová příprava a stavební povolení
Projektové práce byly složitější, než je tomu pokud se dům staví „na zelené louce“.
Bylo nutné statikem posoudit únosnost zdiva a stropů a hledat řešení, která by celou stavbu spíš odlehčila než zatížila.
Jednu stěnu bylo nutné celou vybourat a vyzdít nově. A to za stavu, kdy dům měl být po celou dobu přestavby užíván k bydlení dvou rodin!
Po několika měsících se podařilo získat stavební povolení a mohli jsme začít. Protože bylo málo peněz, padlo rozhodnuté, že se co nejvíc využijí místní zdroje a to i za cenu větší pracnosti. Začalo se s přípravou staveniště a materiálu.
Z čeho budeme stavět a co k tomu budeme potřebovat?
Materiál pro nové zdivo
Obvodové stěny stavby byly do výše stropů cihelné.
Proto i na přizdění jedné nové obvodové zdi byly zvoleny cihly, ovšem moderní, velkoformátové cihelné bloky HELUZ 44 v broušeném provedení.
Tyhle bloky se používají velmi často a mnoho stavebníků má po skončení stavby nějaké zbytky. Potřebovali jsme jich jen pár stovek, a tak jsme hledali v inzerátech a dováželi na káře za autem místo nedělních výletů zbytkový materiál.
Vyplatilo se, cena byla cca 1/3 toho, co bychom zaplatili běžně. Bohužel množství, které jsme potřebovali, nebylo na celé auto, a tak bychom ani neušetřili na dopravě.
Střešní krytina
Bylo rozhodnuto, že se střecha bude celá nová, včetně nosné konstrukce.
V projektu navrhovaná ocelová krytina byla pro nás opět poněkud drahá.
A tak zase hledání na internetu přineslo úspěch. Jeli jsme na Slovensko! Osobním autem, v jehož kufru jsme zpět vezli kompletní hliníkovou krytinu na celou plánovanou střechu. Za cenu ani ne poloviční než předpokládal projekt. Slovenský výrobce chytře zpracovává kvalitní hliníkový plech použitý v tiskařských strojích na krytinu. Dokonce na to dostal i dotaci.
Takže nová lehká a nezničitelná střecha byla připravená.
Lešení, to je lezení
Spolu s předěláním střechy bylo nutné přizdít štíty. Je to vysoko, přes 11 metrů, a tak nezbylo, než postavit lešení.
Lešení se běžně půjčuje. Kovové, stavebnice, i s montáží. Ale musí se zase rychle vrátit.
Vím já, jak při svépomocné práci budu rychlý? Potřebuji lešení které vydrží třeba dva roky, a bude levné a nikdo mne nebude honit abych jej vrátil.
Kdysi bylo lešení dřevěné. I věže kostelů se z takového lešení stavěli.
A tak slovo dalo slovo a lesník zařídil, aby při těžbě byla slabší tyčovina v potřebné délce a počtu kusů dána na hromadu zvlášť. Cena dřeva na celé lešení byla 3.500 Kč. K tomu doprava, no vešli jsme se do 5 tisíc za materiál na lešení. Zbývalo jen postavit.
Nářadí aneb to, od čeho bolí ruce
Jak se blížilo zahájení stavby bylo třeba začít shromažďovat nářadí, jednoduché stroje a nástroje.
Stavební míchačka
První velkou investicí byla míchačka, jak jinak, použitá z druhé ruky.
Pro stavbu na jakou jsme se chystali postačí úplně ta nejmenší, na jedno kolečko.
Musí být jen dost bytelná, aby vydržela stavbu. Vyplatí se zkontrolovat, že uvnitř bubnu není narostlý beton. Pak se opravdu špatně míchá a to je na stavbě problém.
Míchačky jsou v provedení jak na 380 V, tak na 220 V. Ty na 380 V jsou silnější, ale pro naši potřebu stačila ta na 220 V.
Cena 2.000 Kč, navíc jsem k ní dostal i kolečko. To se vždy na stavbě hodí! Kdo má hodně peněz, kupuje nové. Po roce na stavbě to však nikdo nepozná, že něco bylo nové.
Měření
Na stavbě stále něco měříme. Budeme zcela jistě potřebovat jak metr, ten skládací, dřevěný, tak pásmový metr o délce alespoň 5 metrů. Mimo metru je ale největší investicí do měření vodováha.
Vodováhu jsme koupil novou. Kvalitní, delší, alespoň 150 cm, čím delší tím lepší, ale ne moc přes 2 metry. Hliníkovou.
Na vodováze se nevyplatí šetřit. Stavba je o rovině. Křivá zeď se blbě opravuje, někdy to nejde vůbec. A osadit futra, jo pardon, zárubně, tedy to , do čeho se zavěsí dveře, bez vodováhy je děs. To samé platí ostatně pro všechny otvory na stavbě, kam se něco zabuduje, okna, ventilace, prostupy.
Laserová vodováha
Vedle klasické vodováhy bude na stavbě třeba zcela jistě přenést z jedné strany místnosti na druhou výškovou kótu, takzvaný vágris.
Veškeré dveře musí být osazené tak, aby byla mezi čistou podlahou, to je nejvrchnější vrstva, třeba koberce, a spodní hranou dveří mezera dovolující dveřím volný pohyb.
Podobně i třeba okenní rámy je třeba zasadit ve stejné výšce od čisté podlahy a vyznačení výšky ocení i třeba vodoinstalatér či elektrikář.
Na stavbě proto namalujeme poté, co máme hotové obvodové zdi, zednickou tužkou po celém obvodu všech místností čáru, která bude například 1 metr nad onou čistou podlahou. Začneme třeba právě u dveří, kde si odměříme kde je přesně metr od té čisté podlahy.
Značku, kterou jsme si vyznačili je ale třeba přenést na protější zeď. Dříve se k tomu používala hadicová vodováha, takzvaná „šlaufka“. Dnes máme laserové vodováhy. A nejsou ani drahé. A vyplatí se třeba i při pokládání dlažby nebo lepení obkladaček. Laserová vodováha umí přesně přenést výšku na vzdálenost několika metrů, umí vykreslit paprskem pravý úhel, prostě je velmi šikovná. Vřele doporučuji.
Kladivo a sekerka a další pomocníci
Z domácí dílny putovala na stavbu kladiva, ideální je jedno větší, alespoň 5 kg, dvě menší. Hodí se i menší sekerka.
Gumová palička je pro řadu prací nepostradatelná.
Z běžného nářadí se vždy hodí šroubováky, velké i menší, nejrůznější kleště a i když stavíme nové zdivo bez majzlíku (sekáče) se neobejdeme.
Opět je třeba velký, a také dlouhý, udělat díru přes půl metru silnou zeď je taky občas třeba, a několik menších, třeba na drážky pro rozvod elektřiny.
Pila na dřevo je základní nástroj. Vždy je třeba přiříznout prkno, uříznout kus trámku. Ovšem hodí se i pila na cihly. No ano, cihelné bloky se řežou.
Nejpohodlnější je to s rozbruskou a diamantový kotoučem, jenže to není jednoduchá práce a i dost nebezpečná. Proto je lepší speciální pila na cihly. Řezání je pracné a namáhavé, ale nic jiného nezbývá.
Na každé tavbě je třeba upravit cihly tak, aby byla správná vazba. A to bez půlek či čtvrtí cihelných bloků nejde. Sice cihláři vyrábí takzvané doplňkové cihly, ale málokteré stavebniny je vedou.
Zedníci prostě řežou, ti dobří. Ti horší dozdívají vším, co jim padne pod ruku. A to je špatně. Ztrácí se tím dobré vlastnosti celé zdi.
Elektrické ruční nářadí
Nejtěžší práci na stavbě odvádí ruční elektrická vrtačka s příklepem nebo bourací kladivo.
To jsou dva zcela odlišné stroje, i když zdánlivě podobné.
Vrtačka má jako hlavní funkci vrtat, bourací kladivo naopak sekat. Bouracím kladivem můžete vrtat vrtáky s SDS vedením, dokonce můžete použít i běžné vrtací sklíčidlo, dodává se s redukcí na SDS. Ale práce s vrtacím kladivem nikdy nebude tak účinná při vrtání jako s vrtačkou. Naopak pokud je třeba vybourat větší část zdiva nebo dokonce betonu, není nad bourací kladivo.
Vrtačku doporučuji značkovou, Makita je kvalita, ale drahá, dobrý kompromis je poloprofesionální vrtačka BOSCH se sklíčidlem do 13 vrtáku a SDS upínáním.
Zapomeňte na akumulátorové provedení. To je pro jiné než stavební práce.
Cena do 3 tisíc plně uspokojí. Vrtáky a sekáče kupujte až dle potřeby, ty kvalitní nejsou nejlevnější. Jednou jedenkrát jsem se nechal napálit a vrták, který měl být do kamene, s tvrdokovovým plátkem, a v levné sadě koupil. Po několika minutách vrtání jsem z betonu vytáhl s krásnou bambulkou místo hrotu. Na vyhození.
Aku šroubovák
Bez kvalitního a výkonného akumulátorového šroubováku si práci se sádrokartonem neumím představit.
Ale tenhle pomocníček se hodí i mnohem víc než jen na sádrokarton.
Vykoušel jsem dražší i levnější varianty. Zkušenost je tato: Nejdůležitější je síla, kterou lze utahovat či povolovat šrouby. Ta se udává v Nm (Newton na metr). Čím je číslo větší, tím je i síla větší. Pro většinu prací postačí síla kolem 20 Nm.
Ovšem druhou, také důležitou věcí je výdrž. Šroubovat pár stovek šroubů třeba na střeše je docela zápřah. No a pokud se AKU šroubovák přestane točit a musím slézt nabíjet, to je otrava. Výhodné jsou proto náhradní baterie, ovšem ne ke všem šroubovákům je lze pořídit.
Aby to nebylo jednoduché, je zde ještě napětí baterie. Vyrábí se šroubováky s napětím od 3 V, takové hračky pro práci nevhodné, až po napětí 18 V. Platí, že čím větší napětí, tím je šroubovák lepší.
Další, velmi důležitou vlastností je hmotnost. Těžký šroubovák se špatně drží, zvlášť nad hlavou. Lehčí zase většinou má menší výkon.
Každý kvalitní šroubovák má jednoduše přepínatelné otáčky na obě strany, omezení kroutícího momentu, takzvanou řehtačku, což zabraňuje například protržení kartonu u sádrokartonu, většina přisvícení, i když to není podstatné.
Cena za slušný šroubovák začíná od 1.500 Kč. Levnější nemá smysl kupovat.
A pozor na pády. AKU šroubovák má motorek který je opatřen permanentním magnetem. Při pádu se ten magnet většinou posune a šroubovák netočí. Oprava je snadná, stačí rozšroubovat obal a vrátit magnet kam patří.
Bourací kladivo vybírejte dle energie úderu, aspoň 5 J (Joulů). Bude ho třeba pokud je nutné vybourat větší betonové nebo železobetonové části. Pro běžnou stavbu se nevyplatí. Nejlepší varianta je využít služby půjčovny nářadí. Půjčují opravdu výkonné profesionální stroje a cena je přijatelná.
Podobně lze s výhodou půjčit i další nářadí, třeba drážkovačka. Nemusíte vše kupovat, jen to, co se použije často a prostě je dobře to mít stále po ruce.
Elektrická pila
Elektrická pila je velmi šikovný nástroj a na stavbě se vždy hodí. Ovšem kterou pilu si pořídit, to je složitější. Vždy závisí na tom, co převážně budete dělat.
Pokud stavíte dřevostavbu, kde je práce s dřevem hlavní činností, budete potřebovat jak okružní pilu, maflík, tak i velkou stolovou pilu, dřív se jí říkalo cirkulárka, tak zkracovací pilu a třeba i další elektricky poháněné pilky.
Nejvděčnější je přímočará kmitací pila, lidově šukačka. Plně postačí taková pilka v ceně do 1.000 Kč. Využije se hodně, na úpravu prken na bednění, na řezy OSB desek ale třeba i k vyříznutí otvoru do kuchyňské desky pro dřez. Výběr je obrovský a vždy se vyplatí koupit to, co skutečně využijeme.
Rozbruska aneb úhlová bruska
Tenhle nástroj je velmi univerzální ale také jeden z nejnebezpečnějších. Práce s rozbruskou vyžaduje praxi. A i tak jsou vážné úrazy časté. Důvodem je vysoká rychlost nástroje.
Rozbruskou můžete řezat stejně dobře traverzu jako kámen nebo beton, cihly i opracovávat dřevo.
Existuje řada nástavců, které z tohoto nástroje činí velmi univerzálního výkonného pomocníka.
Vždy se vyplatí koupit rozbrusku s větším průměrem pracovního kotouče. 125 mm je nejmenší ještě pro stavbu použitelný. Bohužel s průměrem pracovního kotouče stoupá i cena. Relativně kvalitní stroj je za cenu nad 2.000 Kč.
Ovšem musíme počítat i s dalším výdajem na kotouče. Budeme potřebovat jak běžné řezné kotouče, jsou nejslabší, tak brusné, jsou silnější. Na kotouči je vždy napsáno k čemu je určen! Diamantové kotouče oceníme při dělení či úpravě kamene, dlaždic nebo obkladaček.
Rozbruskou se dá opracovat obklad i dlažba lépe, než klasickou řezačkou.
Prodávají se také kartáče, které jsou výborné k očištění kovu i dřeva před natíráním.
Existuje i brusný kotouč na dřevo, něco jako rašple, která může zastat i jednodušší práce místo hoblíku. Příslušenství je však dražší než samotná úhlová bruska, navíc se poměrně rychle spotřebovává.
Ale pro stavbu je to velmi dobrý nástroj, který pomůže i tam, kde to jinak nejde.
Hoblík
Elektrický hoblík, o ručním raději ani nemluvím, se vyplatí jen pokud bude pro něj práce.
Většina dřeva se dnes dá koupit s dobrou povrchovou úpravou, různé palubky, obkladačky, prážky a lišty jsou běžně k dostání a nevyplatí se je vyrábět svépomocí. Zvažte proto, zda budete něco takového dělat.
Hoblík není drahý, pro úpravu například starých trámů tak, aby se na ně dalo dívat, postačí i ten nejlevnější z Lidlu.
Zednické nářadí
Zednická lžíce, fanka, zednické kladívko, hladítko dřevěné, umělohmotné, filcové, kovové, poky, latě a další drobnosti.
To jsou věci, které budou třeba pro jednotlivé fáze stavby. Složitě se shánět nemusíte. Mají je všude a nejsou nijak drahé.
Vždy budete potřebovat lopatu, té stavební se říká srdcovka. Ocelovou. Hliníkové lopaty vypadají hezky a jsou lehoučké, ale nevydrží.
Pokud budete kopat, pak přibude krumpáč.
A nesmíte zapomenout na několik kbelíků. Dobré a velmi univerzální jsou černé plastové stavební.
Zcela zvláštním zařízením je kladkostroj. Budete možná potřebovat vytáhnout někam nahoru nějaký materiál, trámek, cokoliv. Kladkostroj je nejjednodušší a levná varianta jak zvládnout i těžké břemeno vlastní silou.
Určitě stejně není tenhle výpočet konečný. Čím specializovanější práce přichází, tím je dobré nářadí důležitější. Ale pro začátek tohle jistě postačí.
Než začne stavba, musí být čím pracovat. Ale zadarmo to není.
