Když jsme zakoupili polorozpadlou zemědělskou usedlost k rekonstrukci a přeměně na rodinný dům, věděli jsme, že přestavba nebude snadná a že bude dost dlouho trvat – kromě domu jsou součástí usedlosti stodoly, chlívky, rybníček a velmi zpustošená zahrada, což nás v odhadu délky rekonstrukčních prací jen utvrzovalo.
Co vše už jsme dokázali zrekonstruovat a opravit
Doufali jsme však, že všechny práce, směřující k obnově a kultivaci toho všeho, zaberou tak deset let. Zkušení známí nás však ujistili, že to bude běh na celý život – než dojdeme na konec, už budeme nuceni opravovat to, čím jsme začínali. A zdá se, že pravdě byli blíž přece jen naši přátelé.
Ale abych jen nenaříkala – dokázali jsme toho spoustu. Během prvních dvou let jsme dali domu novou střechu, všechna nová okna, vykopali všechny podlahy a odvlhčili dům systémem Iglú a celkově zrekonstruovali přízemí; to zdárně prošlo kolaudačním řízením, a do tohoto nového bytu jsme se přestěhovali.
Zde je nutné podotknout, že ještě před kolaudací jsme museli ve vstupní hale demontovat dřevěné schodiště, vedoucí do podkroví, jehož úprava nás teprve v budoucnu čekala. V místě po schodišti jsme postavili provizorní zaizolovanou sádrokartonovou zeď, abychom zamezili chladu z podkroví a z půdy. Tím jsme se vlastně od nadzemního podlaží „odřízli“ a užívali prozatím tento ucelený přízemní byt. Plán byl takový, že při rekonstrukci podkroví tuto provizorní zeď zbouráme a vrátíme schodiště na své původní místo.
Na co jsme se museli připravit během rekonstrukce
Hned na začátku musím upozornit, že provádět rekonstrukci svépomocí je vždy náročné – a to i tehdy, když je stavitel z oboru. Ale rekonstruovat, když už tam bydlíte…, no hrůza! Při tom každodenním vedení domácnosti, staráním se o dvě děti, chození do práce, aby bylo dost peněz na živobytí i na další stavební úpravy – uff!
Do toho najednou vyvstaly i další potřebné činnosti, na které jsme před tím moc nemysleli:
- zajistit dřevo na topnou sezonu zabere daleko víc práce a hlavně času, než jsme původně počítali,
- upravit příjezdovou cestu tak, aby při dešti voda nestékala přímo k domu,
- vybagrovat rybníček, když po prudkém dešti začala voda přetékat k sousedovi,
- opravit kus poněkud vetché střechy na chlívku, která se při silném větru zřítila a zůstala viset nad místem, kudy se běžně chodilo,
- a také se průběžně muselo něco dělat na zahradě:
- likvidace původního křovinatého náletu,
- oplocení části zahrady kolem rybníčku, kde měla své zázemí drůbež (kachny, husy, slepice – pro ty bylo nezbytné postavit kurník, aby nám nechodily spát do domu, a také kotec pro psy – to vše totiž pořídil manžel ještě před tím, než jsme se nastěhovali),
- nějaké ty záhonky a políčko brambor,
- vysázet keře, stromky, pozemek srovnat a založit trávníky, aby si děti měly kde hrát a sportovat – když už v domě bydlíte, potřebujete tohle všechno užívat.
Rekonstrukce podkroví
Ale i tak – při tom všem – došlo konečně po dvou letech bydlení na rekonstrukci podkroví, aby se do něj mohli naši dva starší synové přestěhovat. A proč říkám „starší“? Nezaháleli jsme v žádném směru – mezi tím nám přibyl syn třetí.
Bourací práce
Nepříjemné na těchto dalších stavebních úpravách bylo to, že jsme veškerý materiál (a že ho bylo!) museli do podkroví nosit a vozit přes půdu, případně podávat půdním oknem pomocí kladky. Jednak, jak už jsem na začátku zmínila, byl přístup do podkroví ze vstupní haly uzavřen SDK stěnou a pak – tahat stavební materiály a zpětně suť přes obytnou část bylo stejně nemyslitelné.
První, co jsme v podkroví, které má dispozici 2+příslušenství, provedli, byla likvidace původních polorozpadlých a křivě usazených heraklitových příček a stropů. Takže v podkroví zbyly vlastně jen dvě podélné nosné zdi, díra po odstraněném schodišti a obnažené střešní trámy.
Ochrana dřevěných prvků proti dřevokaznému hmyzu a houbám
Nejprve jsme všechny odhalené trámy postříkali Deronem Plus proti dřevokazným škůdcům (hmyz: červotoč, tesařík; houba: dřevomorka, apod.). Poznámka: Postřik Deronem lze provádět účinně i tam, kde už je dřevo napadeno. Deron Plus se prodává ve žluté a zelené barvě, ale nebojte se – barva dřeva se po aplikaci a zaschnutí nezmění.
Poté jsme za pomoci latí a provázků mezi trámy usadili minerální termoizolační vatu. Zde byla nutná součinnost dvou osob, a tak jsme se na to důkladně vybavili.
Montáž sádrokartonových příček a podhledů
Chtěli jsme zachovat původní dispozici podkroví a hranici nových příček jsme zaměřovali laserem. Konečně přišla chvíle, kdy jsme se na stavbě od srdce zasmáli – původní heraklitové příčky měli v některých místech odchylku od rovné linie až 14 cm – prostě původní příčné stěny pokojů byly postaveny poněkud do oblouku.
Na výstavbu nových příček a stropních podhledů jsme zvolili sádrokarton.
Jaké jsou jeho výhody?
- tento způsob suché stavby je rychlý, a „čistý“
- za SDK stěnou vedete pohodlně všechny instalace (rozvody vody, trubky ústředního topení, elektroinstalace, a podobně) bez nutnosti vysekávání drážek ve zdivu
- celková hmotnost SDK příček je mnohem nižší než třeba zdi z itongu, takže obzvláště v podkroví je sádrokarton ideální
- sádrokarton může fungovat jako akustická i jako tepelná izolace – jednoduše před nosné zdi postavíte SDK předstěny: my jsme to učinili v přízemí a zateplili jsme natolik, že jsme nemuseli pořizovat původně plánovaná krbová kamna na přitápění ve velké obytné kuchyni
- v některých případech je možné nalepit sádrokarton přímo na původní zdivo
- pomocí SDK lze vytvářet nápadité prvky, které by při použití jiného stavebního materiálu vytvořit nešly (výklenky, sešikmení, zakrytí nevzhledných koutů, atd.)
Pak tedy nastal čas instalace nosných konstrukcí ze svislých, vodorovných, rohových a ukončovacích pozinkovaných ocelových profilů – rastrů – na které se posléze připevní speciálními samořeznými šrouby sádrokartonové desky (ty lze upevňovat vodorovně i svisle).
Poznámka: mějte na paměti, že SDK příčky v žádném případě nemohou nahradit nosné zdi, a proto je nepřetěžujte příliš velkými závěsnými skříňkami či policemi. Pokud chcete mít někde menší poličky, naplánujte si je předem, neboť v těch místech se musí připravit nosné profily, do nichž se poličky později připevní. Dveře do SDK stěny zabudovat můžete.
Instalace: elektro, voda, topení
Pak odborníci v daných oborech přistoupili k provedení elektroinstalace, vodoinstalace a topenářských prací.
A protože jsme již při rekonstrukci přízemí připravili přívody vody, odpadové roury i přívody k topnému systému do podkroví, šly tyto práce náramně rychle.
Následovaly zkoušky funkčnosti těchto systémů a byly nám vystaveny doklady o jejich revizi. A všechny uvedené rozvody a trubky k radiátorům, anténní a internetové přípojky budou pěkně skryty za SDK stěnami.
Montáž SDK desek, omítky
Potom už na nás čekalo připevňování SDK desek.
Desky se vyrábí v různých typech a musíte si vždy vybrat tu správnou variantu. My jsme použili běžné desky do pokojů a do koupelny zase typ, který je určen do vlhkých prostor, což jsou impregnované desky se zmenšenou nasákavostí – obvykle jsou značené RBI.
Po upevnění desek, nastalo tmelení spár a konečné broušení. Brr…, broušení je to jediné, co mi na SDK vadí. Tolik jemného prachu pohromadě jsem snad nikdy dříve neviděla. Prach se dá samozřejmě v průběhu broušení odsávat – ale i tak je to činnost nadmíru nepříjemná.
A aby toho nebylo málo, tak jsme v té době ještě provedli broušení a lazurovaní trámů nebo jejich částí, které jsme v pokojích zachovali a broušení a impregnaci stávajících dřevěných podlah v pokojích a v chodbičce. Na ně jsme pak položili OSB desky.
A zase zpátky ke stěnám… Protože jsme se tentokrát rozhodli pro sádrové omítky od firmy Baumit, nejprve jsme všechny stěny napustili penetračním přípravkem, takzvaným vyrovnávačem nasákavosti. Uvedené rakouské omítky jsou vhodným řešením do interiéru, neboť jsou zdravotně nezávadné a mají schopnost regulovat aktuální vlhkost vzduchu (což je myslím velice přínosné pro alergiky i astmatiky).
A jak to tedy s tou vlhkostí je? Omítky a stěrky od uvedeného výrobce dokáží samy usměrnit vlhkost vzduchu v bytě. Jejich struktura se liší od klasických štuků a omítek. Výrobky vznikají speciální technologií a mají v sobě mikroskopické póry. Těmito póry omítka absorbuje přebytečnou vlhkost okolního vzduchu, a to bez jakéhokoli poškozování stěn. A když je v interiéru suchý vzduch, vlhkost z omítky se začne zpátky uvolňovat. Tyto omítky se nazývají příhodně „prodyšné“. Sádrové omítky se však nesmí natřít disperzní barvou, protože ta by mikropóry ucpala a omítka by svou prodyšnost ztratila.
Takže omítky jsme natáhli, pak prováděli stahování latí a nakonec proběhlo rozfilcování, neboť omítnuté stěny mají mít všude stejnou vrstvu a musí být rovné. Poté jsme na omítnutých stěnách provedli první výmalbu.
Pak jsme se pustili do kompletování koupelny – k novým SDK stěnám a SDK podhledům s vestavěným osvětlením přibylo nové sanitární vybavení, obklady, otopné žebříkové těleso, a na podlaze nová dlažba. Ke koupelně a WC bylo nutné pořídit nové dveře i se zárubněmi.
Renovace zárubní
U pokojíků jsme stávající dveře i zárubně po chvilkách sami renovovali:
- prohřát horkým vzduchem a špachtlí seškrábat staré nátěry
- zatmelit nedokonalosti
- přebrousit a očistit
- natřít lazurou v požadovaném odstínu
Montáž nového schodiště
Nyní přišla na řadu montáž schodiště.
Zbourali jsme tedy provizorní zeď v hale a místo schodů zatím přistavili žebřík.
Původní schodiště jsme vytáhli ze stodoly a pustili jsme se do jeho renovace.
Plán byl naprosto jasný: odstranit starý nátěr, vybrousit plochy do hladka, schodiště ošetřit proti škůdcům a pak napustit bezbarvou lazurou. Realita však byla naprosto jiná.
Už při broušení prvního schodu jsme zjistili, že by se muselo – kvůli poškození od červotoče – brousit dost hluboko, čímž by se schodiště celkově zmenšilo o 6 – 8 cm, takže by nastaly zcela jistě problémy při zpětné instalaci.
Náhradní plán byl na světě hned – musí se vyrobit replika schodiště a to staré si pak můžeme přiložit do kotle.
Při výběru materiálu na schodiště padla volba na modřín. Ale sežeňte někde větší množství vyschlého modřínu! To byl hodně nesnadný úkol.
Nakonec se to podařilo, ale vezli jsme vyschlé modřínové desky přes tři čtvrtě republiky.
Nějaký čas trvalo, než bylo schodiště hotové a usazené. Na první pohled vypadalo excelentně – vstupní hala se najednou celá rozzářila – ale trvalo to jen do té doby, než jsme zjistili, že prkna na přechodové podestě jsou užší, než je potřeba. A tak se musel truhlář pustit do předělávky – ještě že materiálu jsme měli dostatek.
Během vyprávění jsem zapomněla dodat, že nás začal tlačit čas – už v původní ohlášce rekonstrukce domu nám byl stanoven určitý termín, v němž musely být stavební úpravy podkroví dokončeny. A ten se nemilosrdně blížil.
A tak než truhlář připravil nová prkna, přilepili jsme okenní parapety, které jsme si také nechali vyrobit z modřínu a stačili jsme v pokojích položit na podlahy poslední vrstvu, a to TPU podlahy (tj. podlahovou krytinu z termoplastického polyuretanu, takzvanou „živou podlahu“, v dekoru dřeva. Tuto krytinu je možné buď celoplošně nalepit, anebo – a to jsme zvolili my – vytvořit plovoucí podlahu pomocí spojení jednotlivých lamel spojovacími prvky UNIfit.
Kolaudace zrekonstruovaného podkroví
A pak už byl termín kolaudace za dveřmi.
Byly to dva dny a dvě noci téměř v jednom zápřahu.
Osadit schodišťovou podestu, nalazurovat parapety, provést konečnou výmalbu včetně haly v přízemí, neboť při instalaci schodiště byla některá místa poškozena.
Pak přišla komise, vše důkladně prozkoumala, na všechno se vyptala, prověřila revizní zprávy a sepsala kladně hodnotící kolaudační zprávu s vyjádřením: užívání povoleno.
Jediné, co jsme nestihli, je přebroušení nového schodiště před jeho povrchovou úpravou. A při pomyšlení na oblaky jemného modřínového prachu se to odkládá a odkládá a odkládá…
