Sanace vlhkosti zdiva V: Sanační omítky

Na závěr seriálu o sanaci vlhkosti zdiva jsem si nechal téma sanačních omítek.

Nejedná se totiž o metodu odstraňování vlhkosti zdiva, ale o doplňkové opatření k metodám odstraňování vlhkosti zdiva, které jsem zmínil v předchozích článcích.

Jaká je funkce sanačních omítek?

Sanační omítky se od běžných omítek liší zejména množstvím a velikostí pórů. Sanační omítky jich totiž mají daleko více, díky tomu jsou více propustnější pro vodní páry.

Vzhledem k tomu, že vzlínající voda obsahuje soli, u běžných omítek dochází při odpařování vlhkosti k ukládání a krystalizaci solí na povrchu omítek, kde vznikají tzv. výkvěty. Ty při mrazech spolu s odpařující se vodou narušují povrch omítky a malby, dochází k destrukci povrchu omítek, k jejímu opadávaní.

Sanační omítky díky velkému množství pórů umožňují ukládání solí při jejich krystalizaci v celém objemu vrstvy omítky. Ke vzniku výkvětů pak dochází až po nasycení pórů omítky solemi, tedy po mnohem delší době, než u běžných omítek.

Z toho důvodu tedy nelze považovat sanační omítky jako samostatné sanační opatření pro odstranění vlhkosti, ale jde o doplňkové opatření k hlavním sanačním metodám (vkládání izolačních vrstev, injektáž, elektroosmóza), které má za úkol odvedení přebytečné vlhkosti ze zdiva po aplikaci hlavní sanační metody tak, aby nedošlo k narušení vrstev omítek.

Někdy lze sanační omítky použít jako samostatné opatření při hmotností vlhkosti zdiva do 4 %.

Z jakých vrstev se sanační omítkový systém skládá?

V případech, kdy máme homogenní, málo porušené zdivo, které má nízký stupeň zasolení, používá se jednovrstvý sanační systém (jedna vrstva jádrové sanační omítky).

Skladba jednovrstvého sanačního omítkového systému

1. Sanační postřik (podhoz, přednástřik) – slouží ke zpevnění podkladu pro nanášení dalších vrstev.
2. Jádrová sanační omítka.
3. Štuková sanační omítka.

V případech méně homogenního, porušeného zdiva, které má střední a vysoký stupeň zasolení, používáme dvouvrstvý sanační systém (dvě vrstvy jádrové sanační omítky).

Skladba dvouvrstvého sanačního omítkového systému

1. Sanační postřik (podhoz, přednástřik) – slouží ke zpevnění podkladu pro nanášení dalších vrstev.
2. Podkladní sanační omítka (1. jádrová vrstva) – slouží pro vyrovnání větších nerovností
3. Jádrová sanační omítka (2. jádrová vrstva).
4. Štuková sanační omítka.

O fasádních nátěrech a interiérových malbách si více napíšeme níže.

Postup při zhotovení sanačního omítkového systému

Na úvod je třeba zmínit nutnost kvalitního zpracování (promísení) omítkových směsí podle pokynů výrobce. Je totiž třeba při mísení zaručit potřebný podíl pórů v omítce, pokud třeba při nanášení máme přestávku, je dobré směs znovu promíchat, aby byla dostatečně promíchaná.

1. Příprava podkladu

Stávající omítka se v místě zvýšené vlhkosti zdiva celoplošně otluče až do výšky cca 1 m nad hranici viditelné vlhkosti.

Spáry ve zdivu je třeba po otlučení omítek proškrábat do hloubky cca 2 cm. Po otlučení omítek a vyškrábání spár je třeba povrch zdiva důkladně očistit.

Veškeré elektroinstalace, rozvodné krabice, zásuvky apod. nesmí být kotveny pomocí sádry nebo sádrových malt, ale např. cementovými rychle tuhnoucími maltami, nebo je kotvit pouze mechanicky. Pokud bychom totiž použili sádrové malty, jednak by se v takovém místě zvýšila vlhkost a míra zasolení, jednak by došlo k prokreslení takových míst až na povrch omítky.

Pokud jsou ve zdivu nesoudržné části zdiva (cihel), vyměníme je za nové, případně velké otvory vyplníme vhodnou maltu ze sanačního omítkového systému.

2. Sanační postřik (podhoz, přednástřik)

Sanační postřik se provádí síťovitě (šachovnicově), tedy tak, aby pokrytí zdiva bylo přibližně 50 %. Při vyšším pokrytí by totiž došlo k nežádoucímu utěsnění zdiva, ze kterého by pak vlhkost hůře procházela do dalších vrstev sanační omítky směrem k exteriéru.

Sanační postřik můžeme provádět ručně zednickou naběračkou (lidově fankou), nebo strojně.

Podhoz se nechává 1 až 3 dny vytvrdnout.

3. Podkladní sanační omítka

Podkladní sanační omítka se nanáší na vyzrálý sanační postřik ve vrstvě 15 až 20 mm. Nanášení probíhá zednickou lžící, je možné u větších ploch i strojní nanášení.

Povrch se po nanesení strhne do roviny latí, a po zavadnutí se povrch v horizontálním (vodorovném) směru zdrsní hřebenem pro přilnutí následné vrstvy.

Na vyzrání vrstvy je třeba použít pravidla, že  1 mm vysychá 1 den. I v letních měsících je třeba dodržet minimální technologickou přestávku před nanášením další jádrové vrstvy alespoň 10 dní.

4. Jádrová sanační omítka

Jádrová sanační omítka se nanáší na vyzrálou sanační podkladní vrstvu (u dvouvrstvých systémů) nebo na vyzrálý sanační postřik (u jednovrstvých systémů) ve vrstvě 20 až 25 mm.

U jednovrstvých omítek ji lze nahazovat na sanační postřik zednickou lžíci, stáhnout do roviny latí, a poté zahladit hladítkem, u dvouvrstvých systémů ji lze nanášet na sanační podkladní vrstvu hladítkem.

Opět platí, že na vyzrání vrstvy je třeba použít pravidla, že  1 mm vysychá 1 den. I v letních měsících je třeba dodržet minimální technologickou přestávku před nanášením další jádrové vrstvy alespoň 10 dní.

5. Štuková sanační omítka

Štuková sanační omítka se nanáší na vyzrálou jádrovou sanační omítku nerezovým hladítkem. Po mírném zavadnutí se povrch zatočí filcovým nebo pěnovým hladítkem.

Před provedením nátěru necháváme štukovou vrstvu minimálně 10 dní vyzrát.

6. Fasádní nátěr / interiérová malba

Na štukovou sanační omítku se obvykle ještě provádí pro vodní páry prodyšný fasádní nátěrový systém, používají se především silikonové či silikátové fasádní barvy, případně vápenné nátěry, které ale nemají tak vysokou životnost.

Platí, že povrchová fasadní barva, nebo vnitřní malba by měla mít minimálně stejné požadavky na paropropustnost, jak sanační omítka. Navíc u venkovních fasádních barev se připojuje požadavek na nenasákavost.

Pokud chceme vyjádřit požadavek na paropropustnost nějakou veličinou, tak platí, že by nátěr či malba měla mít hodnotu ekvivalentní difúzní tloušťky s_d (případně r_d) menší než 0,2 m, kdy platí, že s_d = µ.d [m], kde d je tloušťka vrstvy nátěru v metrech a µ [-] je faktor difúzního odporu. Tyto hodnoty by vám měl poskytnout odborný prodejce, který by vám zároveň s výběrem vhodné barvy poradil.

Nevhodné jsou naopak parotěsné disperzní barvy. Čistě minerální barvy lze pro svoji vysokou nasákavost použít pouze v interiérech.

Na co si dát ještě pozor u sanačních omítek?

Sanační omítky jsou málo odolné vůči vlhkosti z vnějšku, pokud tedy na omítku působí například odstřikující voda z terénu, může dojít velice rychle k usazení solí v pórech z této z vnějšku zanesené vody, a tím i ke ztrátě funkčnosti celého sanačního omítkového systému.

Proto se pro utěsnění zdiva do výšky cca 30 cm nad úrovní terénu používá tzv. soklová omítka.

Pokud máme sanační omítku nad terénem, nenecháme ji v přímém styku s terénem, ale „podřízneme“ ji od terénu.

O nutnosti provést sanační omítky cca 1 metr nad rozhraní viditelné vlhkosti jsem se již zmiňoval, pokud bychom tuto vzdálenost nedodrželi, může dojít k přesunu částic solí ve zdivu nad ni do klasické původní omítky, kde dojde opět k tvorbě výkvětů solí, a k degradaci omítky.

Pokud nad sanační omítkou zdivo omítáme  ještě klasickou omítku, doporučuje se vrchní štukovou vrstvu sjednotit (provedeme sanační štukovou vrstvu i na běžnou omítku), případně někdy postačí i sjednocení nátěrem.

---