Se ženou jsme se rozhodli žít na malebném pozemku vedle smrkového lesa v maringotce. Vstup do ní je ze přední strany, ve výšce asi metr nad zemí a tak jsme si vymysleli a vyprojektovali schody s malou verandičkou, která by nám zvětšila prostor. Tak tedy vznikla dřevěná veranda, 1 x 2,7 m.
Jakožto amatér, co se stavění týče, se můj projekt v posledku rozdělil do tří, na sebe sice navazujících, ale mnou nevymyšlených stádií. Potřebovali jsme schody kvůli bydlení, takže návrh zprvu obsahoval jednoduchou plošinu se stupni, v pozdějším létě, kdy už i déšť dal o sobě vědět, jsem postupně přistavěl střechu a s nadcházející zimou a jejími plískanicemi a větry už bylo nutno celou konstrukci opláštit.
Základ je stabilita
Promyšlení a imaginace pozdější stavby byly klíčové a daly vlastně vzniknout “plánku“, jak bude stavba vypadat. Načež jsem, po procházení webů, rozhodl postavit z KVH hranolů. KVH jsou masivní hoblované dřevěné hranoly se sraženou hranou, vysoušené na +-15% vlhkost. Díky toho už vás nepřekvapí jakýmkoli pokroucením, či rozpraskáním. Dají se sehnat ve větších hobby marketech, například UNI Hobby, Hornbach, nebo prodejnách zaměřených na dřevo-zpracování, občas i levněji. Snažil jsem se obejít místní pily, ale bezvýsledně.
Rozměry trámů jsem volil podle selského rozumu 60 x 80 mm, 60 x 60 mm a fošny na podlahu 140 x 40 mm. Většinu práce odvedla AKU vrtačka, rozhodl jsem se totiž spoje řešit šrouby. Na řezy jsem pak používal přímočarou, nebo ruční pilku. K ruce byla i vodováha, kladívko a nějaké hřebíky.
Dřevěná konstrukce verandy
Základní konstrukce sestává ze šesti stojek o délce 2,2 metrů, přičemž všechny čtyři rohové jsou rozměru 60 x 80 mm. V potřebné výšce jsem do každé z nich zadlabal otvory – středový a krajový vždy tak, abych neoslabil jejich sílu a vaznice byly pořádně uchycené. Dva středové sloupky o rozměru 60 x 60 mm bych nazval pomocné, a sice oba dva sahají pouze po vaznice. Sloupek blíže zdi maringotky tím konči, ale druhý pokračuje nastavením na potřebnou výšku. Uchycení na vaznici jsem vyřešil dvěmi kovovými eLky.
Čtyři vodorovné vaznice vymezující podlahu, také o rozměru 60 x 80 mm, jsem upevňoval na vysoko pomocí vrutů 120 mm. Když byly vaznice na místech, poskládal jsem na ně 6 příčných podlahových trámků 60 x 60 mm příčně na krátko, každý lehce zadlabaný na konci a i ve vaznici vydlabané otvůrky, tak aby sedly na místo a neujely. Každý z nich samozřejmě přichycený šrouby.
Na trámky už umisťuji fošny na délku. Dávám je od kraje ke kraji, fošnu přizpůsobím přímočarou pilou, pokud stojí něco v cestě. Mezery mezi jednotlivé fošny dávám 2,5 cm.
Důležitým krokem je zavětrování, vzpěry dodávající konstrukci dostatečnou tuhost a odolnost proti pádu. Vzhledem k mému plánu jsem je umístil dolů, pod podlahu. Jsou celkem tři, zapříčené vzhledem k delším stranám, plus dvě příčné tyče držící stojky proti rozchodu. Vzpěry jsou krátké, kratší strana má 29,2mm a svírají vůči stojkám úhel 40,81 º, zatímco vůči podlaze 49,18 º.
Dřevěné schody
Tato zpočátku banalita, dala mně i kamarádovi nejvíce zabrat.
Dopadlo to tak, že vznikl matematický nákres, přičemž výsledný fyzický model se trošku rozcházel, ale funkčnost není ovlivněná.
Schodnice jsou z modřínu, pro jeho odolnost, o rozměrech 100 x 30 x 4 cm a jsou zasunuté do fošen ze zbytků podlahy. Tyto bočnice jsou dlouhé 122 cm na delší straně a vytváří čtyřúhelník.
Pro každou schodnici jsem vyřezal na obou fošnách drážky pro větší stabilitu. Drážky nejsou hluboké, pouze 1,5 cm a přebírají funkci kolejnice, držíce tak schodnici na místě.
Nakonec jsem ještě každou schodnici k bočnicím přišrouboval.
Střecha
Kvůli nutnosti, jak jsem psal už výše, jsem se rozhodl dodělat střechu. Stačilo jen protáhnout stojky. Ne zrovna elegantním, zato pevným řešením napojení pro mne byly kovové spojky.
Přední, tedy ty dále od maringotky, jsem nastavil stejnými hranoly o 80 a zadní o 95 cm, čímž vznikl sklon 8,53 º
Krokve jsou celkem tři, umístěné po stranách a uprostřed. Postranní leží na stojkách, zatímco prostřední, vzhledem k absenci zadní stojky, leží pouze na jedné, přední stojce, a druhou stranu podpírá podélná fošna, přišroubovaná k bočním stojkám, tvoříce dostatečný hřbet pro tu středovou krokev. Jsou to trámky ze starých palet o rozměrech 120 x 80 mm, tedy větší, proto jsou umístěny středem.
Střešní latě jsem sehnal na pile za 20,- Kč kus, dlouhé 3 metry s rozměry 60 x 30 mm, materiál je buk, takže vydrží věčnost.
Uložil jsem je kontra vůči krokvím, přišrouboval a hotovo.
Jako pokrývku střechy posloužil vysloužilý vlněný eternit od kamaráda. Důležitý je dostatečný přesah střechy a také směr odtoku vody, takže po nařezání na nějakých 120 cm jsem na sebe poskládal celkem 4 kusy. Zásadní je dostatečně je přeložit. K uchycení posloužily vruty s gumovou podložkou kvůli prosakům vody.
Poslední nezbytností se stalo opět zavětrování a tak ze zbylých střešních latí vznikly 4, stejným postupem vyrobené, zavětrovací hranolky. Rozmístil jsem je do rohů po stranách a k oknu vedle dveří.
Opláštění verandy dřevěnými deskami
Ve chvíli kdy už mne žena peskovala, že dovnitř fouká a prší, jsem se rozhodl verandu opláštit. Používal jsem staré desky ze stodoly, ale vy můžete použít nové řezivo. Na pile stojí kubík smrkových desek 5 a půl tisíce.
Mezi jednotlivé stojky jsem strategicky umístil další trámky, tentokrát 60×60 mm. Jednu stěnu jsem zabednil celou, další dvě byly složitější.
Od kamaráda jsem přinesl stará okna, ty prošly renovací. Tedy vytáhnout sklo, obrousit oprýskané nátěry, vložit sklo zpět a zatmelit silikonem na venkovní použití. Když to jen šlo, používal jsem dané rozměry, jedno ale bylo dvou-tabulové a tak z něj vzniklo jednoduché okno. Zasadil jsem je do předem připravených konstrukcí a opět opláštil fošnami.
Celou stavbu jsme nakonec ošetřili pouze lněným olejem, roztíraným za tepla. K tomuhle potřebujete dobré počasí, aby dřevo nebylo mokré a mohlo nasát olej. Po dvaceti minutách od nanesení setřete přebytky hadříkem, jinak bude dřevo lepit.
Má konstrukce stojí už rok, střecha pak půl a vše je v pořádku. Nejdůležitějším krokem pro vás je správné promyšlení, jak se totiž říká „dvakrát měř, jednou řež.“
